Ptáte se, jak je tělo s naší psychikou provázané? Tělo nám za života dává signály, že něco není v pořádku. Někdy cítíme tlak na hrudi nebo svírání žaludku, bolí nás hlava, záda, trpíme alergiemi, záněty v těle, nespavostí. Možná zkoušíte různé způsoby, jak tělu pomoci, ale nepomáhá to.
Často se setkávám s klienty, kteří trpí pocitem strachu, úzkostmi, panickými stavy a nevědí si s tím rady. Trápení přichází opakovaně, někdy velmi silně ovlivňuje život klienta. Co se s tím dá dělat? Existují techniky na zklidnění již nastalé úzkostné reakce, přes internet se k nim jistě dopátráte. Pokud jsou stavy neúnosné doporučuji poradit se s...
Jsem svědkem mnoha smutků v našich životech. Emoce smutku doprovází zármutek a ztrátu. Pro člověka v zármutku se zdá být důležité, aby rodina, přátelé, kolegové jeho smutek respektovali, byli ochotni s ním část bolesti sdílet. Někdy je to povídáním, jindy mlčením, sdílením společného času...Díky, pokud právě někomu pomáháte unést jeho smutek. Pokud...
Pečovat o sebe je něco jako včas dobíjet baterky. Kolik máte na baterii u telefonu vy, když běžíte pro nabíječku? Říká se, že nadoraz vybíjet telefon přístroji škodí. U člověka je to podobné. Když jedeme nadoraz, býváme podráždění, unavení, smutní...Držet se v rovnováze je někdy fuška, co říkáte. Pečujme tedy o své tělo, o naše vztahy, o...
Říká se, že: "psychoterapie nefunguje, když nemáme vlastní vnitřní motivaci". Možná to sami znáte... Abychom měli tzv. pokoj a klid, tak vyhovíme, poslechneme neboť nechceme zažívat konflikty. Nakonec se přemluvíme a na sezení s pocity nervozity dorazíme.
V životě zažíváme pestrost i nudu. Umíme si vytvářet spousty námětů na přemýšlení. Někdy vzpomínáme, co jsme zažili, jindy si představujeme, co nás čeká v budoucnosti. Přemýšlíme o tom, jak vyřešit problém nebo třeba, pro co se máme rozhodnout. V procesu přemýšlení zažíváme spoustu pocitů.
Když si něco řekneme, může to zlepšit naše porozumění. Často to však vyvolá pravý opak.
"Já ti prostě nerozumím" křičí partnerka na partnera/nebo na partnerku (to je koneckonců fuk). Takže říkat nahlas, co si myslím, co cítím je mnohdy o napětí, strachu, smutku, takové zdá se hrdinství. Pro obě strany.
Nějak působím navenek a jinak to mám uvnitř... říkal mi kamarád. Být v rovnováze, je naše časté přání.
Když nás strachy přepadnou ....
Věřím na dobré návraty k rituálům, ke kořenům našich rodinných a rodových tradic. Každý nějaké máme. Blíží se léto a dovolená bývá pro mnohé z nás obdobím příjemných rituálů. Jezdíme na stejná místa, chodíme po horách nebo vyrážíme k moři. Já třeba od mládí ráda poslouchám ráno potichu rádio. :-)
