Pečovat o sebe je něco jako včas dobíjet baterky. Kolik máte na baterii u telefonu vy, když běžíte pro nabíječku? Říká se, že nadoraz vybíjet telefon přístroji škodí. U člověka je to podobné. Když jedeme nadoraz, býváme podráždění, unavení, smutní...Držet si své hranice je někdy fuška, co říkáte. Pečujme tedy o své tělo, o naše vztahy a o...
Říká se, že: "psychoterapie nefunguje, když nemáme vlastní vnitřní motivaci". Možná to sami znáte... Abychom měli tzv. pokoj a klid, tak vyhovíme, vyslechneme, mlčíme. Pro druhé se odsuneme do pozadí, nechceme soupeřit natož zažívat konflikty. Nakonec se přemluvíme a na sezení s pocity nervozity dorazíme.
V životě máme pestrosti i fádnosti, umíme si vytvářet spousty námětů na zajímavé přemýšlení. Někdy vzpomínáme, co jsme zažili, jindy si představujeme, co nás čeká v budoucnosti. Přemýšlíme o tom, jak vyřešit problém nebo třeba, pro co se máme rozhodnout. V procesu přemýšlení zažíváme spousty emocí.
"Každý to dělá nejlépe, jak umí" říkávala moje babička.
Když nás strachy přepadnou ....
Někdy se cítíme přetížení povinnostmi, úkoly a požadavky druhých. Dobíjení vnitřní energie je důležitou činností zdravého života. Já docela obyčejně ráda chodím.
Někdy si můžeme být nejistí v pocitech a chápání pojetí smrti v našich životech. Bojíme se o své děti, máme strach mluvit s nimi o tomto tématu. Rodiče se na mne obrací s otázkami, jak dětem říkat o smrti a truchlení. Myslím si, že je dobré být v truchlení společně. Nebojte se přizvat i děti. Každý člen rodiny má šanci...
Věřím na dobré návraty k rituálům, ke kořenům našich rodinných a rodových tradic. Každý nějaké máme. Blíží se léto a dovolená bývá pro mnohé z nás obdobím příjemných rituálů. Jezdíme na stejná místa, chodíme po horách nebo vyrážíme k moři. Já třeba od mládí ráda poslouchám ráno potichu rádio. :-)
