Nějak působím navenek a jinak to mám uvnitř... říkal mi kamarád. Být v rovnováze, je časté přání mnoha z nás.
Pokud se v dnešním přemýšlení dívám na svého psa, tak třeba ridgeback je na první pohled hrdé, svalnaté zvíře, rezervované k cizím. Je to pes, který si musí být vědom své síly, přesto bývá na oko klidný. Ale já také vím, že pes jménem Nene je citlivý, někdy řeší stresové situace útěkem či bojem. To, že je krááásný, asi neřeší vůbec, za to když prší, má starosti, kam se schová :-)
Co tím chci říct? Že být nervózní, když si potřebuji něco zajistit/zařídit nebo třeba cítit strach, když hledám řešení problému je prostě v pořádku.
Zní to možná divně, ale tzv. kolo emocí, které si nosíme uvnitř, je zároveň bohatou paletou našeho prožívání života.
