Nečekaná smrt milovaného člověka

Někdy si můžeme být nejistí v pocitech a chápání pojetí smrti v našich životech. Bojíme se o své děti, máme strach mluvit s nimi o tomto tématu. Rodiče se na mne obrací s otázkami, jak dětem říkat o smrti a truchlení. Myslím si, že je dobré být v truchlení společně. Nebojte se přizvat i děti. Každý člen rodiny má šanci vzájemně se podržet při smutné chvíli. Uvědomuji si, že jako rodič můžu cítit slabost, strach, zda smutek svůj i dětí uneseme. Někdy je prostě těžké najít cestu ven z temnoty, která nás oslepuje, bolestně svírá. Přesto si můžeme dát šanci, že když to nejde teď, zítra to třeba půjde. Půjde nám společně o smrti mluvit, vidět slzy, unést to vědomí, že něco nevím....věřím v sílu, která nám dodá naději vidět možnosti. S úctou k našim zemřelým. Monika